Rozhovor s taiwanskými stážisty o designu, inspiraci a Češích – co je u nás nejvíce překvapilo?

 

Dobré ráno, můžete se nám představit? Odkud pocházíte a jak se jmenujete?

H: Ahoj, jmenuji se Pei Chun Hsueh, pocházím z Taiwanu, z města Taichung, které je uprostřed Taiwanu, a pracuji jako nábytková designérka.

J: Ahoj, já jsem Chia Chun Chuang, ale pro mé zahraniční kamarády John, protože se to vyslovuje podobně jako Chuang a je to pro ně lehčí. Jsem také z Taiwanu, konkrétně z velkého města Taipei, a také pracuji jako nábytkový designér.

Jak dlouho se živíte jako nábytkoví designéři?

H: Já jsem stále ještě nováček, dostudovala jsem zhruba před rokem a teď pracuji pro jednu firmu v oboru.

J: Po tom, co jsem vystudoval, jsem šel nejprve do armády, kde jsem strávil jeden rok. Pak jsem pracoval pro jednu firmu jako nábytkový designer, následně jsem ale odjel cestovat po Evropě. Uvědomil jsem si, že chci více svobody, a začal jsem pracovat jako designer na volné noze. Takto také pracuji jako nábytkový designer, ale i jako print planner.

Jak jste se dostali k nábytkovému designu?

H: Pro mě to je zábava už od vysoké školy, s Johnem jsme studovali industriální design. Nábytkový design je pro mě něco jako dreamjob, protože můžeš vytvářet věci lidem hodně blízké. Nábytek dokáže tvůj domov hodně přizpůsobit stylu, jaký chceš, a vytvářím tak různé styly žití.

J: Pro mě to je docela jednoduché, zajímám se o design struktur a mám hodně rád architekturu. Odtud se dostáváme k nábytku, který má také danou strukturu a vnitřní logiku. To mě hodně baví, každopádně uvidíme, do budoucna se možná budu věnovat i jinému druhu designu, rád bych třeba studoval v Evropě architekturu. Například ve Finsku nebo Dánsku, jejich styl se mi líbí. Ale kdo ví, čím déle jsem tady, teď konkrétně v Česku, tím víc se mi tady líbí, tak uvidíme, třeba bych šel znovu i sem.

Výborně! Mimochodem, toto není vaše první návštěva v Evropě, loni jste sem přijeli kvůli soutěži Model Young Package, která má vyhlášení v září.

J: To je pravda, předtím jsme tu oba byli asi jen na týden, ale v podstatě jsme se tu minuli a potkali jsme se jen na jeden a půl dne, kdy jsme spolu šli na vyhlášení a převzít si cenu.

H: My oba si ale myslíme, že teď je to ale úplně jiný druh zkušenosti, když tu máme možnost žít.

Chuang a Hsueh s vítězi Model Young Package 2018, na fotce druzí a třetí zleva v první řadě

Ještě by mě zajímal váš projekt z té soutěže, vy oba jste nábytkoví designéři, ale projekt Lidfree, se kterým jste uspěli, je úplně o něčem jiném. Proč jste se vlastně rozhodli zúčastnit soutěže s kávovým tématem Coffee Mania?

H: To je pravda, hlavním důvodem asi bylo to, že my oba opravdu milujeme kávu. Tak jsme si řekli, že bychom mohli zkusit pracovat na něčem jiném, než na co jsme zvyklí, a objevit něco opravdu zajímavého. Šli jsme tedy do toho a hned jsme začali přemýšlet nad tím, jak přijít s něčím hodnotným, co by mohlo prospět Zemi.

Ok, možná byste mi mohli váš projekt popsat, i pro lidi, kteří o něm ještě neslyšeli.

H: Jasně, Lidfree je odpovědí na dnešní popularitu firem jako Starbucks, u kterých si spousta lidí kupuje kávu, kterou si berou s sebou v kelímku. Ten má ale většinou plastové víčko. My jsme si tedy řekli: „Dá se to udělat i z jiného materiálu, který by byl lehce recyklovatelný?“ Výsledkem je kelímek z jednoho kusu papíru, který žádné další víčko nepotřebuje.

J: Jak říká Hsueh, káva je naší láskou. Přestože v Model Young Package je často potřeba výrazný grafický design a my nejsme grafici, její loňské téma kávy k nám skvěle sedí a je to skoro jako osud 🙂 Ostatní práce hodně využívají vizuál, grafiku a kreslení, ale to není naše práce. Toto je o kávě a my do toho přinášíme své znalosti z industriálního designu.

Rozumím, jde tedy o koncept, který si kávové společnosti potom přizpůsobí?

H+J: Přesně tak, s tím jsme počítali, proto je v podstatě celý bílý, aby si ho každá společnost mohla přizpůsobit.

Když o tom tak přemýšlím, jak jste se vlastně o soutěži Model Young Package dozvěděli?

H: My jsme se průběžně zajímali o soutěže, protože každá má své téma. Jednoho dne jsme našli toto, je o kávě a o balení. To bychom mohli zkusit.

J: Ano, na Taiwanu máme webovou stránku, která je o designu a soutěžích, tak se tam občas díváme a jednou jsme tam narazili na MYP.

Díky této soutěži jste právě teď na stáži v Model Obaly v Opavě. Kolikátá je to vaše návštěva v Evropě?

J: Pro mě už třetí, předtím jsem už navštívil Francii, Belgii a Nizozemsko. Cítil jsem se unavený a potřeboval jsem nějaký impuls. Byla to tedy trochu dovolená.

H: Pro mě taky, já předtím navštívila Nizozemsko a Francii kvůli konferenci týkající se industriálního designu, který jsem studovala. Nyní tedy Česko.

Jak moc se místní prostředí liší oproti vašemu domovu?

J: Je to zcela jiné, jsme z Asie, která má jinou kulturu, jídlo, budovy, lidi. I logika myšlení je zcela jiná. Ale pro designéry je to perfektní zkušenost, protože nám to pomůže myslet „outside the box“, používat různé cesty, jak přemýšlet nad jednou věcí. S tím jsem se setkal, už když jsem byl v minulosti ve Francii, kde jsem se potkal s designéry z celého světa – z USA, Jižní Afriky, různých zemí Evropy. A byla to skvělá zkušenost. A já osobně strašně rád přijímám tyto kulturní rozdíly, aniž bych určoval, které je správné a které je špatné. Pro lidi z Asie je Evropa něco úplně jiného. Už jsem byl například v Singapuru, ale to se nedá srovnat. A pro mě jiné znamená dobré. Navíc už se mi osvědčilo, že lidé po celém světě jsou hodní, stačí trochu otevřít mysl. I když je mezi lidmi kulturní rozdíl a trochu se bojí nebo stydí, stačí se trochu otevřít a zjistíte, že lidé jsou skvělí.

H: Mně se život v Evropě líbí a ze svých cest jsem jsem načerpala spoustu inspirace z prostředí, přesně to, o čem mluvil John. A hlavně budovy a ulice, hrozně ráda se tady procházím, protože každá budova a lidé přinášejí nějakou inspiraci. Například kostely, kterých u nás moc nemáme. Tady jsou tak vysoké a velké a fascinuje mě jejich stavba, kterou si prohlížím, a přemýšlím nad tím, jak bych některé jejich prvky mohla přenést do své práce s nábytkem.

J: Mimochodem, podle mě je Evropa velmi speciální místo, protože stačí skočit na vlak nebo autobus a přejedete do jiné země, která má úplně jiný jazyk a kulturu. I proto tady chci studovat, protože je to tak cenné vnímat rozdíly, obzvlášť, když neutratíte tolik peněz za cestování. To Taiwan je malý ostrov, ze kterého, když chcete někam jet, třeba jen do Číny nebo Japonska, musíte letět, což je docela drahé.

H: Všechno se tady liší, ať se pohnete o kousek, například Praha a Opava, už mezi nimi je takový rozdíl. Jednotlivé části států se hodně liší, třeba i ve Francii jsem viděla, jak se liší architektonické styly.

J: A příroda!

H: Ano, navíc ta historie, ta je všude kolem.

A je v Evropě něco, co vás opravdu překvapilo i přes to, co jste si předem zjistili?

J: Jasně, přípravu jsem si nějakou udělal, ale obecně se to snažím nepřehánět a raději se řídit svým citem. Když se ztratím, tak se prostě někoho zeptám, aby mi pomohl. Mí rodiče mi říkali, abych si ve velkých městech, jako třeba Paříž, dával pozor na lidi, kteří nemusí mít asiaty v lásce. Ano, někdy se to může stát, ale podle mě ne až tak moc, protože v těchto velkých městech je spousta lidí, třeba i z Asie. A někdy se můžete dostat i do potíží, ale to není Evropou, to se vám může stát kdekoliv na světě.

H: Já jsem si určitě přípravu udělala, hlavně o kultuře, historii atd., i protože jsem studovala sémiotiku. Pro mě byli asi největším překvapením lidé v Česku. Obecně jsou lidé ze Západu málokdy stydliví, ale tady mám z lidí pocit, že se lidé trochu stydí a nechtějí mluvit anglicky. A to podle mě není tím, že by neměli rádi cizince, spíš se buď stydí, nebo mluví jen česky. Takže pro mě to bylo ze začátku jako: „Wow, to je poprvé, co vidím lidi ze Západu, kteří jsou stydliví!“ A to mi přijde roztomilé.

J: Jasně, ale jinak jste vy Češi jste hrozně hodní a snažíte se vždy pomoct. A lidé na Taiwanu jsou podobní, také se někdy stydí mluvit.

H: Proto je vždy super mít s sebou někoho místního, který vám řekne, jak to tu chodí.

J: Navíc u přátelství ani není úplně nutné mluvit stejným jazykem, vždy se dá najít nějaká cesta, jak se domluvit.

Co byste ještě rádi viděli v rámci Evropy?

J: Teď už máme v Evropě jen jeden týden, v průběhu kterého máme v plánu zůstat jen v Česku, prohlédnout si více věcí a dozvědět se více o místní kultuře. Někdy v budoucnu se pak třeba vrátíme a pojedeme někam dál.

H: Pro mě je lepší zůstat na jednom místě déle, i proto chci zůstat v Česku déle, je tady pořád spousta věcí k vidění i mezi městy.

J: Chceme si udělat silnou vzpomínku na Česko, než abychom lítali z místa na místo, udělali si pár fotek a běželi dál. Ten obraz, který vidíme, už nikdy pak naživo neuvidíme, takže chci zůstat déle a užít si to. Navíc se nám tady hrozně líbí i kvůli místním lidem.

Teď už vám zbývají z vaší stáže tady asi jen tři dny, můžete nám něco povědět o práci, které jste se tady věnovali?

H: Letošní rok má téma Unboxing Experience, takže jsme svůj projekt chtěli propojit se zážitkem z rozbalování. Nejdřív jsme tedy začali přemýšlet, co si pod zážitkem z rozbalování představit. Pro designéra je důležité cestovat, a protože pracujeme v týmu, diskutovali jsme o našich zážitcích.

J: Sešli jsme se v kanceláři a udělali jsme si brainstorming, ze kterého nám vyšel tento projekt, který je založený na hvězdách.

 

Na hvězdách?

J: Přesně tak, uvědomil jsem si, jak jsem s kamarády pil víno, pak si lehl a koukal na hvězdy.

H: A tak jsme přemýšleli, jak spojit zážitek a rozbalování. Pojali jsme to tak, že zážitek zabalíme. Když jsme jednou byli v Koreji v muzeu umění, byla tam kresba oblohy s hvězdami odkazující na moment, kdy se člověk dívá nahoru na nebe.

J: Udělali jsme tedy něco, do čeho se dají hvězdy zabalit. A vzít kamkoliv.

H: Tento produkt tedy rozbalí lidský zážitek.

J: Chceme, aby lidé šli dovnitř a viděli ten zážitek.

H: Je to produkt, který se dá skládat a jehož design je inspirován kostelem v Opavě. Vzali jsme oblouky a přidali je do vzhledu produktu. Ten pak slouží jednak jako něco, co si nasadíte na hlavu, ale dá se použít i na víc věcí, dá se z toho udělat i kus nábytku nebo si na něj třeba můžete sednout.

J: Díky němu můžete vlastně relaxovat, rádi bychom do něj zakomponovali i reproduktor s bluetooth, na který napojíte svůj telefon s hudbou, ale to teprve zkoušíme. To by zážitek ještě umocnilo.

To je opravdu hodně materiálu na jeden produkt, Jak byste ho tedy nazvali a co to vlastně tedy je?

H: Jméno pro to ještě nemáme, ale v zásadě je to něco jako klobouk. Ale pravděpodobně bude mít více variant, podle toho, co se s ním půjde dát dělat.

J: Uvidíme, možná to bude nábytek, stůl, ale původně to mělo být něco jako klobouk, co si nasadíte na hlavu.

 

Máte doma nějaké projekty, na kterých ještě pracujete?

H: Já pracuji pro firmu s nábytkovým designem. řekla jsem svému šéfovi, že mám příležitost jet na stáž a že pojedu pryč, žádnou rozdělanou práci tedy teď nemám. Sešlo se to navíc s čínským novým rokem, což je svátek na 10 dní, takže si vlastně beru kratší dovolenou. I proto jsme si vybrali tuto dobu.

J: Já nějaké projekty mám, protože pracuji na volné noze, teď třeba pracuji na čajovém stolku, rád bych do něj teď zakomponoval některé prvky z Evropy, jako třeba oblouky. Pokaždé se snažím své zkušenosti ze svých cest dovézt zpět na Taiwan a vnést je do své práce. Někdy to je dřina, ale výsledek stojí za to.

H: U našich projektů navíc přemýšlíme. Třeba i u kelímku Lidfree jsme promýšleli nejen design, ale i obchodní model a snažíme se jej přivést do reality.

J: Přesně tak, lidé pijí kávu hodně, a vzniká tak hodně plastového odpadu.

Je toto řešení dražší než výroba běžného kelímku?

H: To ano, protože si ho firmy musí ještě nadesignovat podle svých představ, což něco stojí.

J: Navíc materiál je o něco kvalitnější a pořád se nedá mluvit o masové výrobě.

Když se bavíme o materiálu, s jakým materiálem nejraději pracujete?

H: Já nejčastěji pracuji se dřevem, ale celkově jsou pro mě zajímavé všechny materiály, protože každý je něčím jiný. Asi tedy nemám nějaký opravdu oblíbený materiál.

J: já obvykle používám jasanové dřevo, které je hodně světlé (v angličtině ash wood – pozn. autora).

Moment, ash, to je podle mě spíš něco jako popel, můžeme se podívat na internet, co máš přesně na mysli?

J: Jasně, zadej A-S-H, ASH.

Vyhledávač nám nachází postavu Ash Ketchuma ze seriálu Pokémon.

H: Jé, Pokémon, ten je u nás na Taiwanu hrozně populární!

Haha, to u nás také, tedy spíš tak 10 let zpátky, ale známe ho.

H: Fakt? To je teda dobré!

Zpátky tedy k jasanovému dřevu.

J: Jo, jasanové dřevo je docela populární materiál, snažím se vyrábět i z recyklovatelného materiálu, i když to je někdy těžké. Ale nevzdávám to. Vlastně docela dost dobrý je papír, ten se také dobře recykluje.

Dnes už jsme se o inspiraci bavili, odkud ji ale jinak čerpáte?

H: V našem životě je hodně důležité cestování. Jindy ale třeba ráda sleduji filmy, každý režisér má odlišný styl a filmy mají své….

J: Kouzlo.

H: Přesně tak, filmy vás navíc mohou vzít na jiná místa a já pak můžu přemýšlet, co vedlo tvůrce k tomu vyprávět daný příběh, což mě inspiruje. Filmy a cestování tedy beru jako nejdůležitější.

J: Já filmy tolik nesleduju, ale hodně rád čtu. To je něco jako cestování, autor v knize píše něco o své cestě a já si to tak můžu představit. To mi někdy dává možnost cestovat, i když jsem zrovna doma. A jinak věřím rčení „Pracuj tvrdě a hraj si pak o to víc“. Rád si pak povídám s lidmi a předávám své zkušenosti, což mi pomáhá rozumět odlišnostem. A ještě jedna věc, mám hrozně rád přírodu, protože žiju ve velkém městě, kde moc přírody není. Rád tedy chodím do přírody a tam jen vypnu mozek, vcítím se do toho okamžiku a poslouchám prostředí.

A jak by vypadalo vaše vysněné pracoviště?

H: Já bych ráda pracovala někde na hřišti. Proto se mi líbí tady v Modelu, protože je tady takový prostor, kde si člověk může vybrat své místo a třeba chvíli jen přemýšlet a vnímat svit slunce.  V jádru mám v sobě pořád dítě a ráda si hraju, třeba i s Legem, a snažím se si práci zpříjemnit. Nerada jen tak sedím v kanceláři, ale ráda chodím ven a mám ráda otevřené prostory.

J: Já bych chtěl být všude. Například zůstat v Praze na pár měsíců a pak se třeba přesunout do Barcelony. Je podle mě důležité zůstat na místě nějakou dobu, zkusit si lokální život a objevit něco nového. Až zestárnu, chtěl bych své studio někde u oceánu, kde můžu sledovat oceán, poslouchat vlny a přemýšlet se sklenkou vína nad dalším designem. A za tím studiem bude hora a nějaká řeka. Chtěl bych mít ve svém studiu klidné prostředí, to je můj sen.

H: A já tě budu navštěvovat!

J: Haha, jasně. Každopádně, dokud jsem mladý, chci cestovat a designovat po celém světě. Také rád pracuju v týmu, i když jsem zatím na volné noze. Jednou ale třeba potkám lidi, kteří mají stejný zápal a cíle. S nimi pak třeba založíme firmu a pak to bude můj sen. Předtím ale člověk opravdu musí cestovat, aby vše vyzkoušel.

Jaké jsou vaše plány pro blízkou budoucnost?

J: Jak už jsem říkal, chtěl bych studovat architekturu, takže si dávám dohromady portfolio, abych se mohl přihlásit na univerzitu v Evropě. Zároveň se snažím našetřit si nějaké peníze, abych to nějak zaplatil. Dále bych se rád věnoval sociálnímu designu, poznat nějaký společenský problém a připravit pro něj model, který bude mít pozitivní dopad a zároveň se nějak zaplatí, aby to zase nebyla charita.

H: Já jsem našla svou vášeň pro design před třemi lety, když jsem byla v Číně. Tam jsem potkala mnoho lidí, kteří mě pro design nadchli. Teď se snažím si pro začátek vydělat nějaké peníze a hlavně si najít svůj styl a nějak se vyprofilovat. Život je dlouhá cesta a já už vím, že chci být designér, jen chci najít svůj styl, který bude lidem přinášet hodnotu.

Je nějaký blog nebo stránka, kde vás lidé mohou sledovat?

J: Mé stránky s portfoliem rozdělené podle roku: 2018 2017 2016

H: Instagram @x___xue

Poslední otázka je, jestli chcete našim čtenářům něco vzkázat.

Po chvíli přemýšlení

J: Přijeďte na Taiwan! Je to něco úplně jiného než tady, ale má tak trochu podobnou historii jako Česko. Vy jste se rozdělili se Slováky a zůstali přátelé. To my bohužel tak dobrý vztah s Čínou nemáme, ale pro Čechy by to mohlo být zajímavé. Každopádně pro vás jako Evropany můžu cestu do Asie jen doporučit, pro nás je to opravdu cenné vidět rozdíly, které mezi našimi kulturami jsou.

H: Navíc jak mezi lidmi z Asie, tak mezi Evropany, kteří jsou nadšení z té druhé kultury. Ale dokud si to člověk nezažije, nemůže vidět, jak moc je to vše jiné. Takže určitě přijeďte k nám, užijte si život v Asii a pak zažijete to, co my.

A to je konec našeho rozhovoru, já vám mockrát děkuji za váš čas a zajímavé odpovědi. My z Model Obaly vám přejeme mnoho úspěchu a užijte si zbytek pobytu u nás.